Tvorba které kytice Vás, Kláro, nejvíc přitahuje?

Nejvíc mě baví svatební kytice, kdy můžu nevěstám zpříjemnit jejich den. Baví mě detailní práce, aby všechno bylo dokonalé..

Hodně nevěst už má vlastní představu, se kterou přijdou a já jim ji pomáhám akorát dotvořit: jestli je vše v pořádku, jestli všechno v tohle období jde sehnat podle jejich představ; popřípadě jim doporučím alternativy. Svatební kytice vlastně vzniká až v ten den, vždycky se to nepovede přesně podle obrázků. Může být i bohatší kytice, záleží na druhu materiálů - vždycky to řeším až přímo na místě.

Takže taková improvizace?

Přesně tak.

Když už jsme u těch svatebních kytic – co teď tzv. frčí a je „in“? Jsou to nějaké barvy nebo třeba použití nějakých konkrétních květin?

Existují trendy ve floristice: v současnosti hodně frčí luční květiny, když vezmu ty svatební kytice - Tanacetum se nejvíc používá, chryzantémky. Jinak jsou hodně „in“ pastelové barvy, už třetím rokem je trendem dřevo, skořice, bílá a smetanová barva.

Krátce odbočím - jako že to dřevo nějak zakomponujete do kytic?

To se hlavně používá u vánočních aranží, kdy se dřevo používá na svícny nebo různé dřevěné misky. Skořice celkově je pak barvou dřeva.

Luční květiny si lidé můžou nasbírat i sami na louce – máte nějaký tip, co by bylo fajn, aby si vytvořili opravdu hezkou kytku?

Používají se heřmánky, kopretiny, které dlouho vydrží ve vodě, hortenzie, takové ty méně šlechtěné a jednoduché. Já bych spíš doporučila z těch lučních takovou více barevnou kytici, radostnou, travinky do toho, ty jsou teď hodně moderní.

Ale i to luční kvítí už se šlechtí, aby dlouho vydrželo.. Z Holandska se vozí taky řezané traviny.

Takže se dají i takhle koupit? I když není nad to, natrhat si je v létě někde na louce..

Tak, tak.

A kde, Kláro, berete inspiraci pro své tvoření?

Hodně se inspiruji i na floristických seminářích, kdy s mistry floristy tvoříme nebo nám jenom ukazují svoji práci a pokaždé si najdeme něco, co se nám líbí a co nás inspiruje.

Ve spolupráci s Pěnovými hračkami jste ve své tvorbě používala jejich pěnová srdíčka: jak se to malé srdíčko dá zakomponovat do kytky? Já jsem úplný laik a nedokážu si představit, jak to udělám, aby v té kytce srdíčko drželo. Nějak se přivazuje nebo jak se to dělá?

Srdíčko se buď přilepí lepicí tavnou pistolí na špejli nebo se používá speciální floristické lepidlo na živé květy, kdy přímo na to srdíčko nakápnete lepidlo a můžete přiložit na květinu: krásně to zaschne a drží.

A lepidlo se dá sehnat kde?

Ve specializovaných obchodech nebo v květinkách na poptání.

Taky se dá srdíčko nebo i hvězdička přilepit na květináč, na stužky, do všeho.

A jak byste ozdobila třeba tady to Tanacetum od paní z metra, kdybyste měla ta srdíčka?

Já bych je dala buď jako přízdobu takhle naspod; může být i namotaný okrasný silnější drátek a na to srdíčka nalepit nebo i na špejličku, na stužku – je to jemná květina, takže se musí opatrně s tím pracovat, aby se nepolámala..

Ale ta srdíčka by tam byla hezká, že?

Byla by tam krásná. Čistě zapíchat do vázy větší a menší, kratší špejličky; tak jednoduše. Ale třeba i přímo do vody dát špejličku a na tom může být srdíčko a může to vypadat krásně. Nebo nalepit stužku na vázu a přilepit.

Mě fascinuje, jak málo stačí a jak se to dá obohatit: pár srdíček a ta kytka hned dýchá a žije jinak.

Vlastně i na svatební stoly při obřadní hostině se taková kytka může použít – nevěsty si dají organzy na stůl, srdíčka se můžou poházet, čím dál víc nevěst to chce takhle jednoduše.

Pěnové hračky už dělají i různý sortiment barev těch srdíček – takže když si nevěsta řekne, že bude mít výzdobu do žluta, napíšu jednoduše Pěnovým hračkám a oni mi pošlou žlutá srdíčka – to je výborné, oni skvěle reagují na trh a poptávku barev.

To je super. Tak to se zabýváte nádhernými věcmi!

To ano.

Tak Vám přeji hodně zdaru dál, ať se Vám daří a děkuji moc za rozhovor.

Není zač.

Setkání s floristkou Klárou na mě zapůsobilo jako setkání s luční květinou. Klára je podobně křehká a krásná jako luční květina, vyjadřuje se jemně, žensky a se zaujetím pro svůj obor, který si zamilovala už na střední škole.

Naše setkání také doprovázel drobný příběh, který jako bychom si s Klárou přivolaly, aby nám dopomohl k vytvoření atmosféry. A to, když mi v metru cestou za Klárou starší cizí paní věnovala jen tak, pro radost, kytičku Tanacetum (o názvu jsem se později dozvěděla od Kláry), kterého si natrhala na zahrádce plnou náruč a o část se se mnou podělila. Tanacetum je prý nejčastěji používanou kytkou do svatebních kytic, kolem kterých se nakonec hojně točil i náš rozhovor.

Náhoda? Nemyslím. Ať tak či onak, setkání s paní v metru předznamenalo ještě příjemnější setkání s Klárou. Seděly tak naproti mně v jisté kavárně v centru Prahy květiny dvě – obě jemné, něžné, až křehké, jedna s oblibou používaná do svatebních kytic, druhá s radostí tyto květiny vážící ???? Téma svatby a svatebních kytic nás pak obě s Klárou něžně obestřelo a my jsme se mohly nerušeně věnovat našemu hovoru.

P.S. Pojem „květinka“ Klára s oblibou používá pro jinak všední výraz květinářství. Myslím, že jej s radostí začnu používat taky ????